Roku 1994 se naše rodina původně
pocházející ze severních Čech rozhodla koupit statek v malé vesničce
Zakšín asi 6 km od městečka Dubá, v krásné kokořínské oblasti .
Začínali jsme jako soukromí zemědělci chovem krav, velmi záhy
jsme ale zatoužili po chovu koní. Naši první kobylku Nebrasku jsme si totiž
přivezli s sebou z našeho předešlého působiště. Postupně k ní
začali přibývat i další koníci a na jaře roku 1995 nás čekalo první
milé překvapení, narodilo se nám první hříbátko - hřebeček Nashville
.Začali jsme po prvních nesmělých krůčcích provozovat turistickou
jízdárnu, protože vyjížďky jsou v tomto kraji velmi krásné. Ani
jsme se nenadáli a uběhly dva roky a o prázdninách naše další milá
kobylka Erba porodila překrásné hříbátko o kterém jsme dlouho nevěděli
jestli z něho vůbec vyroste kůň, vypadalo totiž jako koza, ale časem
z něho vyrostla překrásná mladá dáma se jménem Egony Cream, protože
její barva je jako smetana.
Na nabídku jedné společnosti jsme začali
také s pronájmem koní pro letní dětské tábory, které se nějakou
dobu u nás v blízkosti statku zabydlely, přitom jsme stále pořádali vyjížďky
i pro turisty, kteří do našeho kraje zabloudili a dnes se sem i vrací. Protože
statek je dostatečně velký rozhodli jsme se pro zřízení ubytovacích
prostor, a tak k nám začali jezdit naši zákazníci o prázdninách a víkendech
i s rodinami a trávit s námi venkovský život. V patře statku
totiž vznikla bytová jednotka 2+1 s kuchyní a koupelnou, kde je veškerý
komfort pro pobyt i početné rodiny. Další léto v roce 1998 se nám
narodila další 3 hříbátka, kobylka Zesna, a dva hřebečci Nepál a
Hokkaido.
To už naše stádo čítalo asi 16 koní. Léto je vždycky
nejrušnější období v našem životě, do našeho statku zavítají desítky
lidí od skupin malých dětí se svými vedoucími a vychovateli, přes rodiny
s dětmi až po seniory, kteří i když na koních nejezdí, mohou v okolí
dělat jen procházky pěšky, nebo si zajet do blízkého okolí autobusem.
Velmi často k nám zavítají i skupiny sportovců na kolech, neboť po
okolí vedou velmi pěkné stezky pro horská kola. Náš statek se tak stal
azylem pro mnoho lidí, kteří třeba byť jen se spacákem u nás přespí třeba
i ve stodole a pak pokračují ve své dovolené na další místa v kraji.
O prázdninách k nám takto jezdí mnoho mladých brigádníků, kteří
jako děti byly u nás na táboře a jako větší jezdí pomáhat ke koním.
Pomáhají se senem, obstaráváním koní, opravou uzdeček a sedel
a dělají s námi práce které jsou třeba.
Pak se po práci
někdy večer třeba sejdeme všichni a povídá se a někdy i oslavuje,
nebo si někteří najdou čas i na partičku šachů.
V létě
je holt na statku rušno, zvláště pak, když přijede třeba veterinář na
prohlídku koní, nebo třeba kovář
.
Horší je to v zimě, to je tady všude plno sněhu a vše je většinou
velmi promrzlé. Ale našim koníkům to nevadí, jsou otužilí, takže i
v mrazech chodí na svou pravidelnou denní procházku. I když v zimě
jsou venku jen chvíli většinou pouze než se vymístuje a pak jdou zase domů.
V zimě je bohužel vše složitější, protože k nám
nejezdí tolik pomocníků jako v létě a protože téměř všichni máme
ještě svoje zaměstnání a toto je pro nás spíše koníčkem, máme co dělat
abychom koníky obstarali. Je brzo tma a je potřeba stihnout všechny práce.Protože
se zabýváme především provozem turistické jízdárny, vybíráme při nákupu
nových koní koně s dobrými povahovými vlastnostmi vhodné i pro děti.
Dokonce naše koně jsou hodní i sami na sebe, což nebývá v některých
stádech úplnou samozřejmostí.
Někteří jsou i našimi domácími členy
rodiny a dostávají i vánoční dárky, které si přebírají osobně.
na ty větší, co takzvaně
„neprolezou dveřmi“ samozřejmě také nezapomeneme a dostanou svojí nadílku
ke stáji
Když přijde
jaro, přijedou k nám na víkend i naši kamarádi trempové, kteří nám
i zahrají a slavnostně vyženeme stáda zase ven do přírody.
Než se
vše hezky zazelená, nebývá jaro moc vlídné
, ale i přesto máme samozřejmě
všichni radost, že už je po zimě a začne brzy nová sezona. Jakmile
začne být první jarní pastva, už naše koně dostanou hned lepší náladu,
ožijí a honí se venku plni radosti.
Pak se začnou dny prodlužovat a
rychlým tempem vše zase letí k létu.
Léto je fajn, jezdí se
na dlouhé vyjížďky, chodíme se koupat na nedaleké koupaliště, které je
jako přírodní koupaliště v bývalém lomu moc krásné a i náš
nejmenší Kubíček má s maminkou 2 měsíce prázdnin, tak si užije všech
letních radovánek. Také se jezdí na koňské vandry, to znamená, že si člověk
vezme vše potřebné k životu do batohu a vyrazí třeba na 3 nebo 5 dní
na toulky
.
Spí se v lese, vaří se na ohýnku, nebo se najde příjemná
hospůdka a pak unavení ale šťastní se vracíme s našimi zákazníky
zpět na základnu na náš statek. Taková toulka s koněm po kraji zanechá
opravdu nezapomenutelný zážitek, zvláště když je to opravdu se vším všudy,
tak jak slýcháváme o kovbojích na „Divokém západě“
Na další fotografii, je okamžik, kdy i my se stáváme
rodiči, kteří posílají své dítko do školičky. Naše tříletá bílá
slečna Egony Cream odjíždí do svého nového působiště - do sportovní stáje,
kde z ní bude vychována závodnice. Na parkurových kolbištích pak bude
měřit svoje síly s dalšími koňmi a jednou se k nám vrátí a i
ona bude mít svoje hříbátka tak jako naše kobylky. Máme velkou radost, když
se podaří vychovat šikovného koně, který se může zúčastňovat soutěží
a poměřit síly a kvality s dalšími koňmi. Tady je zrovna při
loučení před nakládáním do přívěsu a odjezdem do „své školičky“.
. Tak a tahle doslova proletěla další sezóna, ta s letopočtem
1999 a my se připravujeme na další zimu. I když po ní nikdo z nám
netouží, jsou i na ní krásné vzpomínky, když se počastí vydaří, zmrzlý
sníh praská pod nohama a z komínů chalup a stavení je cítit kouř páleného
dřeva. Líbí se to i našim koním, kteří si výjimečně radostně zadovádí.
Silvestra je také třeba s kamarády řádně oslavit, vždyť je v tomto
století poslední.
Roky letí přejde zima na na nové jaro a léto zase čekáme
plni očekávání. Je to doba dalších hříbátek. Tyhle mají ročník
narození 2001, tedy už jsou to hříbátka nového tisíciletí. Narodily se
našim stálicím v našem chovu klisně Nebrasce, která někdy když vstává
po příjemném válení vypadá jako hroch
tak i druhé klisně, mamince
naší mladé nadějné studentky Egony Cream klisně Erbě.
Obě hříbátka
jsou ryzky, poznáme je obtížně snad jen podle nosních pruhů a barvy nožiček,
tak je rychle učíme slyšet na nová jména. Ta Nebrasky se jmenuje Nevada, ta
Erby má jméno Enola . Když se narodí nové hříbátko je to vždycky velké
štěstí a všichni si přejeme, hlavně ať je zdravé. Je to vždy velká sláva
a uspořádáme večer oslavu nebo spíš malé posezení pro všechny, co jsou
právě na statku ať jako hosté ubytovaní, nebo jako brigádníci a pomocníci
u koní, celá naše rodina a přátelé a vymýšlíme pro hříbátko nové jméno.
Všichni se snažíme aby bylo krásné ale i rodinné, takové hřejivé. Taková
jsou totiž i naše hříbátka.
Myslíme si, že se snad u nás
mají dobře a mohou být spokojená, vždyť pastvy je všude dost, a vyrůstají
svobodně ve stádu se svými maminkami i ostatními koňmi. Když trochu
povyrostou i ony si najdou ve stádu
svoje místo na převezmou zvyky svých matek a ostatních koní. I z nich
vyrostou brzy koně, na kterých se i vy u nás můžete svézt.
Všechny
tyhle vzácné i všední okamžiky, které dokumentují náš život na statku
nám ale teď už i vám, co čtete a prohlížíte tyto stránky zprostředkovává
svými krásnými fotografiemi naše kamarádka profesionální fotografka
Hanka. Ona je ale profesionálka ve všem co dělá a abychom nevypadali jako lháři,
vybrali jsme její fotografii, kterou všichni věříme, že nefotila sama, ale
kdo ví?!?
Protože se přes léto s našimi kamarády, kteří
jezdí pravidelně už ani nevejdeme do našeho bytu, přibyly nám na statek dvě
maringotky našich kamarádek a pomocnic. I takhle může tedy vypadat letní
budíček, když bydlíte v maringotce na dvoře. Ale když je mrkev v pohotovosti
vždy připravená, nemůže se nic stát. Tohle je například Nepálek –
mlsal, který kdyby tolik nevyrostl, určitě by si z našich domácností
udělal samoobsluhu svých dobrot.
Podzim roku 2001 pro nás znamenal loučení
s další nadějí, valáškem Hokkaidem, který je stejně jako Egony
Cream z našeho chovu a také jako ona odjíždí do sportovní stáje
zkusit štěstí.
Bude to pro něho lehčí, vždyť už tam na něj čeká
kamarádka, která „chodí už do druhé třídy“ a prospívá moc dobře.
Jsme na ně na oba moc zvědaví. A tak když jsme si po prázdninách zase všichni
vydechli, nabrali nové síly, opravili vše rozbité, zajeli jsme se podívat
na naše dva „sportovce“ do stáje u Kladna, kde se oba zúčastnili
Hubertovy jízdy na závěr jezdecké sezóny. Naše bílá slečna už vypadala
jako zkušená a vychovaná dáma, ale i náš nový „student“ neudělal
ostudu, vždyť byl teprve ani ne měsíc pod sedlem a choval se vzorně - na
jedničku.
Naše slečna dokonce vyhrála, takže zpátky na statek jsme se vraceli pyšní a
šťastní. V takové chvíli hřeje člověka pocit, že i přes nezdary, kterých bývá i
u nás dost, není naše snažení zbytečné.Ale čas člověk nezastaví, a tak i pocity z krásné
Hubertovy jízdy zanedlouho překryjí práce před další zimou jako příprava
dřeva, opravy a zazimování stájí atd.,
atd., aby i další vánoce byly u nás i pro nás a naše koně pěkné. Pak se
vám zase budeme chtít ukázat na internetu, jak vypadají na jaře 2002 naše
hříbátka Deborah, Enola a Nevada
, ale také
jak probíhá trénink našich školáků
. Pro léto ale máme ještě mnoho úkolů před
sebou, jako opravu střechy našeho statku, přípravu našich už dvou bytů
pro naše zákazníky, ale také opravy a přípravy jezdecké výzbroje a výstroje,
abyste se vy, naši zákazníci cítili na koňském hřbetu bezpečně. Při
takovém spěchu vás zapomeneme informovat i o letošních hříbátkách, které
se vyklubaly na svět v červnu a v červenci, a které ti z vás,
kteří u nás trávili prázdniny viděli v plné kráse osobně, a vy
ostatní – jak se říká „ měli jste u nás být“. Ale abyste o ně nepřišli,
tak vám je samozřejmě ukážeme. A nejen vám, ale taky našemu Marečkovi,
který na našem statku dlouhou dobu působil a teď cestuje po světě a jak nám
poslal fotografii, tak vidíme že od koňského hřbetu nemá v tom světě
opravdu daleko.
Tak
tě všichni ze Zakšína zdravíme a přejeme ti krásné cestování! A taky
se podívej na tu naší letošní chloubu. Obě jsou to kobylky, ta tmavší má
jméno Zefýra, ta je od Zuzany
a ta druhá, světlejší, má jméno Fiorda a její maminkou je Firdorka
.
V létě jsme trochu zahanbení, že o sobě nikdy nedáme včas vědět,
protože to je doba, kdy čekáte od nás asi novinek nejvíc. Snad nám to ale
odpustíte, protože pro nás je léto období, kdy se o vás staráme na našem
statku a snažíme se vám toho poskytnout co nejvíce, abyste od nás odjížděli
spokojení a na internet prostě nikdy nezbývá čas. Takže, kdo se na naše
letní novinky tolik „třese“, má možnost si příští léto pro ně přijet
k nám do Zakšína. Anebo i v zimě, když se vám bude chtít, protože
nám se bude chtít vás ubytovat třeba i na vánoce a nechat vás oslavit Nový
rok 2003 s námi a našimi koňmi. Někdy nám to trvá déle, než se vám
zase ozveme, ale neznamená to, že jsme koně opustili, jen je někdy tolik práce,
že nám prostě už na psaní nezbývá čas. Takže krátce o roku 2003. Dobré
zprávy jsou, že na statek zvířata zatím stále přibývají. Máme nového
pejska - fenku německého ovčáka Bessinku, je to štěně od naší Basty,
takže už nás hlídají pejskové tři.
A nejen pejskové, potulná kočička nám tady zanechala krásné tříbarevné májové
koťáko, které už u nás zůstalo. Tak jsme mu dali jméno Čiperka a je
prostě naše.
Také máme další nové hříbátko - jmenuje se Vont a můžete se podívat
jak je krásný.
.
Přes
léto jsme dál jezdili s vámi, našimi zákazníky, krásnou kokořínskou
krajinou na vyjížďky
a opět nám to tak rychle uteklo, že tu byl podzim a
tento rok obzvláště krásný. Nedá nám to a musíme ukázat pár fotografií,
jak tady krajina a naše koně na podzimních loukách vypadali.
Také se k nám
vrátil ze školičky náš valášek Hokkaido
, který úspěšně zvládl výcvik
a od další sezóny vás bude učit na jízdárně a vozit na vyjížďky.
Od léta 2004 pro vás začala na našem statku fungovat i jízdárna s výcvikem,
kde vás budou učit jezdit nejen naše koně ale i naše pomocnice Simča a Peťka.
Pomocnice jsou to dokonce tak šikovné, že jsme je poslaly na kovářský kurs
a po jeho absolvování nám děvčata samy dělají korektury kopyt našich koníků.
Také jsme jim velice vděčni za to, že po celoroční namáhavé práci, jaká
na statku je, si můžeme odpočinout a odjet v létě na týden dovolené a ony
zabezpečí chod statku na jedničku, že ani nepoznáte, že na statku hospodaří
bez nás. Potkáte je nejspíš u mladých koní, které jsou jejich láskou a
které u nás na statku pravidelně přiježďují. V létě též byl náš statek poctěn
vzácnou návštěvou, kterou jsme si všichni moc považovali a moc rádi jsme
jim poskytli zázemí. Zastavila se u nás na chvíli "Výprava za českými
čerty", než zas putovala dál.
Moc
dobře jsme si se všemi účastníky popovídali a už se těšíme na uvedení
televizního pořadu, který z této výpravy vznikne.V roce 2005 nás
potkaly i smutné okamžiky. Odešla nám na jaře do psího nebíčka naše
milovaná Citunka a do koňského nebíčka naše druhá nejstarší kobylka
Erba. Taky se u nás asi už nepotkáte s Čiperkou, která se někam zatoulala.
Ale i tyto smutné okamžiky prožíváme, tak se s vámi o ně podělíme. Když
po čase smutek přebolí, zadíváme se na naše koně a dvě fenky a řekněte, nejsou
krásné!!!
Hlavně Bastinka -
řekli byste, že jí je už 12 let? V létě, když jel někdo okolo našich
ohrad, mohl by si říct, že tam proběhla nějaká válka, ve které padlo i
plno koní.
Ujišťujeme všechny, že to tak nebylo - to si jenom naše koně v horkém dni
po obědě "zdřímli". Také jsme obsedli další mladou kobylku Zefýru,
takže budeme mít pro příští sezonu další novou mladou krev.Pro tu
další sezónu jsme také nezaháleli a začali jsme na jaře 2006 s rekontrukcí
jednoho z bytů, druhý byt máme v plánu zrekontruovat až před další sezónou.
Léto 2006 bylo pro nás opět velmi šťastné. Simča nám udělala radost
novou kočičkou
(náhradou za ztracenou Čiperku) - dali jsme jí jméno Lízinka a zalíbilo se
jí u nás tak, že nás brzy po svém příchodu potěšila svojí početnou
rodinkou
. Největší radost ale zavítala na náš statek 6.5.2006 v pozdních večerních
hodinách. Naší nejstarší (23-leté) kobylce Nebrasce se narodila asi už
poslední kobylka
.
S velkou úctou k její mamince, se kterou jsme Zakšínský statek začali
budovat jsme jí dali jméno Nebraska II. a doufáme, že bude šťastnou
nositelkou tohoto krásného jména, které nám bude jednou, až naše Nebraska
už s námi nebude, stále připomínat dobu našich začátků, našich úspěchů,
neúspěchů, omylů i radostí, u kterých všech s námi Nebraska byla. Ale
zatím s námi pořád je, je zdravá a má určitě ze svojí malé klisničky
radost
.
Stejnou radost máme i my, protože malá Nebraska II. je stvoření opravdu
nebojásné a začlenila se do našeho rodinného života na dvoře v podstatě
hned po narození. Tyto snímky jsou opravdu pořízené 3 dny !!! po jejím
narození
. Další radost máme z toho, že máme u nás na statku ustájené i cizí
pronajaté koníky našich zákazníků - dnes už přátel a kamarádů, protože
to je důkaz toho, že máte v naší práci a v naše činění důvěru a ta nás
těší a zároveň zavazuje, abyste se u nás cítili dobře nejen vy, ale i vaši
koníci. Rok 2007 je pro nás ve znamení další usilovné práce (pokračující
rekonstrukce ponajímaných bytů - fotografie bytů, jak vypadají teď si můžete
prohlédnout v sekci "Ceník, služby, spojení" ) a též i dalších
zajímavých zkušeností. V rámci začleňování naší krásné země do
Evropské unie a s tím spojené možnosti krajů spočívající v čerpání
dotací, uskutečňují se na našem venkově nejrůznější projekty, které
mají za cíl navrátit nebo udržet krajině její přirozený ráz a zachovat
venkov. I my jsme se rozhodli tyto projekty podpořit a zapojili jsme se do dvou
takových projektů. První projekt je obecný a jedná se o zapojení do
agroenviromentálního způsobu údržby krajiny ( např. způsob hospodaření
v krajině, přirozený způsob života zvířat - u koní se jedná o přirozený
způsob života ve stádu). Druhý projekt se týká přímo koní a my jsme
velmi rádi, že jsme byli osloveni a můžeme se na tomto projektu podílet -
jedná se o program podobný cyklostezkám a má za cíl vybudovat síť stezek
pro turistiku na koních - tzv. hipostezky. Náš statek se stane tzv.
hipostanicí a nachází se na značené hipotrase spojující "Polabskou
stezku" vedoucí do Německa se "Středočeskou stezkou" vedoucí
do Rakouska. V červnu jsme též podpořili "Dětský den"
zorganizovaný místním mysliveckým sdružením "Výr" ( jak by ne -
vždyť "pán domu" je hrdým členem tohoto mysliveckého sdružení)
a to tím, že jsme poskytli 2 koníky, kteří povozili vítěze dětských
soutěží. Radost nám udělala též "naše" Máša, která má u nás
ustájeného svého pronajatého koníka, že jej bez obav poskytla a sama též
pomohla při zajištění jízd. Vždyť také je to koník šikovný a zvlášť
pro děti velmi spolehlivý. Sezóna 2007 tedy proběhla opět bezvadně, opět
jsme připouštěli, takže budou na jaře nová hříbátka (držte nám palce,
ať vše dopadne dobře) a na našem statku přečkává zimu 10 provozních koní
a nějaké to ještě neobsednuté mládí. Na další sezónu 2008 budeme
opět připraveni, chystáme pro vás nějaké ty příjemné novinky (například
venkovní zastřešené sezení, aj.) a všech 10 krásných, zdravých a spokojených koníků
se na vás těší stejně jako my, takže....
....přijeďte se podívat na naše koně do Zakšína, nebo alespoň ahoj zase někdy na internetu
Zelenkovi a jejich koně